Pozor: Kamenný obchod je přestěhován na novou adresu (Prusíkova 2577/16, Praha 13).

Boj o dobrou slivovici

Od momentu, kdy jsme lihovárek spustili, víme, že jsme na bitevním poli, kde musíme neustále za pálenky bojovat.

Bojujeme každý den. Obvykle se boj odehrává na sociálních sítích, kde propagujeme super kvalitní pití z českých a moravských lihovarů. A kde se typicky k ceně produktů vyjadřují ti opravdový "znalci".

Včerejší den byl pro mě vlastně docela zlomový. De facto jsem totiž boj o slivovici převedl z virtuálního světa do reality.

Ranní překvapení

Ráno začalo, jako každé jiné. Přišel jsem před otvíračkou do obchodu. Sednu k počítači a vyřizuji nějaké maily a takové srandy. Zhruba v 8.30 vstoupil do obchodu chlapík. Pozdravili jsme se a on pokračoval k regálu se slivovicí. "Mohu nějak poradit?" ptám se. "Vezmu si tady slivovici," odpovídá on. Dosedám na židli. Jdu v na pokladně najít Žufánkovu Slivovici, v tom chlapík škubne dveřmi, a i se slivovicí peláší pryč.

Jsem trochu v šoku, ale vyskakuji za ním. Před krámem mi došlo, že nemůžu nechat obchod otevřený. Skočím dovnitř, vezmu klíče, zamknu a chystám se na stíhací běh. Jenže z vedlejšího vchodu vyšla invalidní "sousedka" se smetím a smutně se dívá. Zdravím ji, odlehčím ji o pytle se smetím, které o pár metrů dál vyhazuji. I přes ztracený čas se klusem vydávám směr zloděj. Upřímně jsem nečekal, že ho najdu. Ovšem stalo se. Odběhl jen nějakých 150m dál (!), kde jsem ho našel.

Duel

Teď přichází to zábavné. Zloděj byl mezi keři a slivovici si rozléval na rukávy (soudím, že chtěl vykrást spíše parfumerii nebo Žufánek frčí už i v segmentu vůní)! Nebudu lhát, to mě vážně nasr*l. Padlo pár vulgarit ode mě, pár od něj. To trvalo asi jen 3 vteřiny, po kterých se do mě pustil pěstmi.

Nečekal jsem to, takže první ránu jsem chytnul na čelo. Ostatním jsem uhnul. Když se mě pokusil (opět jsem ve stylu Matrix uhnul) kopnout, pochopil jsem, že se budeme prát. Zvedl jsem ruce do krytu a šel pěstím vstříc. Několik úderů jsem vykryl a kontroval jsem kombinací levá (odražena rukou) - pravá. Pravá trefila. A vůbec ne blbě. Sice jsem zloděje nevypnul, jak Jiří Denisa Procházka, ale hlava letěla vzad, kšiltovka z hlavy a zloděj zjistil, že nebyl dobrý nápad se na mě vrhnout.

Začal ustupovat.

Křikl jsem na něj: "To bude za 500, ty debile." Ano, vím. Ta flaška stojí jen 459 Kč, ale přirážka byla v tomhle případě obhajitelná.
Zloděj: "Nemám." Takovou odpověď jsem docela čekal.
Vylil jsem poslední cca deci slivovice do trávníku, chytl lahev za hrdlo a nařídíl jsem mu: "Do tří vteřin zmizíš, nebo ti tu flašku rozmlátím o palici."
Zloděj pochopil, že v nedomýšlím dopady možného ublížení na zdraví, poslechl a zmizel.

Závěrem

Na obrázcích je vidět moje čelo včera a moje oteklá ruka dnes. Jak vypadá zlodějovo oko si živě představuji. Řekl bych, že moc dobře na něj asi nevidí.

Pointou celého příběhu je fakt, že dobrá slivovice není zadarmo (jak si myslel zloděj), ani není za 300 Kč litr (jak si myslí někteří znalci na sociálních sítích). Dobrá slivovice (pálenka obecně) je prémiové pití, za které má smysl bojovat a ve finále se i porvat.