Jednou provždy bych chtěl skoncovat s něčím, s čím se potýkáme pořád dokola. Naposledy mě to potkalo o víkendu, když jsem procházkou zašel do restaurace, kde měli na lístku „mandlovici“. Pominu fakt, že šlo o černou kořalku od jejich kamaráda, bez kolku a s etiketou vytištěnou na domácí tiskárně. To vše v podniku, kde jsou obvyklím publikem golfisté. Z toho soudím, že není třeba hrát na cenu a černá pálenka (mimo mandle i hruška) je zde prostě kvůli těžko pochopitelné neznalosti.
Nicméně o to mi vůbec nejde. I kdyby to byl legální produkt – pak platí: mandlovice fakticky neexistuje. Je to něco jako Yetti. O jeho existenci se aspoň dá spekulovat. U mandlovice ani to není možné.
Názvosloví je totiž jasně dané evropskou legislativou – konkrétně směrnicí, na jejímž vzniku se významně podílela i Česká republika. Názvosloví destilátů jasně říká: přípona „-ice“ je vyhrazena pouze 100% ovocným destilátům. Tady je kámen úrazu a určitá nejasnost neb mandle pochází z plodu mandloně (Prunus dulcis), která patří do stejné čeledi jako broskev, meruňka nebo švestka. Plod mandloně je tedy suchá peckovice, kde se konzumuje semeno (jádro) z pecky, nikoli dužnina. A jelikož to samé platí i pro pálení nejde o ovocný destilát. I kdybyste tedy mandle opravdu vykvasili a vydestilovali (což možné je), nevznikne mandlovice. Mandle není ovoce.
Reálně existuje na českém trhu jen jeden jediný destilát z mandlí – vyrobil ho Mirek Rýdzi z Raspenava Distillery. Surovinové náklady na jeho výrobu jsou ale tak vysoké, že jsem si jistý, že opakovat se tento pokus nebude. Ani Mirkem, ani nikým jiným.
Všechny ostatní produkty – ať už legálně prodávané, nebo na černém trhu – nejsou destiláty, ale lihoviny. Typicky se míchá neutrální líh nebo pálenka, přírodní mandlové aroma a cukr. Produkty se liší v poměru těchto surovin a jejich kvalitě. Třeba si myslíte, že soused pálí „pravou mandlovici“. Není tomu tak. Míchá nějaký líh (snad dobrý) s aromatem (snad dobrým) a cukrem.
Shrnuto: Na trhu existuje jeden skutečný mandlový destilát – pár lahví od Raspenavy. Pak tu máme širší kategorii mandlových lihovin, které se většinou pohybují někde mezi likérem a pálenkou. Chtělo by se napsat, že jde o mandlovky. Ani to neplatí - Mandlovka je jen jedna. Ta z Hustopeč, která má na název mandlovka ochrannou známku. My dnes máme v nabídce čtyři různé mandlové lihoviny od čtyř producentů.
Z nich bych rád vypíchnul ještě jednu přeci jen trochu jinak pojatou – tu z GALLI Distillery. Ta není z aromat či silic, ale maceruje pravé mandle a meruňková jádra v jablečném destilátu. Výsledná chuť je velmi podobná tomu, co známe z jiných mandlových lihovin, přestože tam žádné aromata nenajdete – jen přírodní suroviny s podobným chuťovým profilem.
Tím nechci říct, že použití aromatu je špatně – u těchto produktů je to logická, racionální i ekonomicky rozumná volba.
Který z. mandlí provoněných nápojů je nejlepší, nechám na každém z vás.
Jen prosím mějme všichni na paměti jedno: MANDLOVICE neexistuje!