Negroni ze severu, raččí gin a návrat hořkých klasik: česká mixologie se utrhla z řetězu

Česká alkoholová scéna má za sebou další epizodu, ve které se potkává profesionální veletrh, punková mixologie, raci, řepa, naturální víno, německé lahve a nostalgické hořké likéry. Jinými slovy: přesně ten typ chaosu, který dává smysl až ve chvíli, kdy si nalijete.

Nový díl Opití News začíná reportem z Prague Bar Show, pokračuje domácím mícháním lokálního negroni, ochutnávkou novinek od Garage 22, návratem Řepovice z Poněšic, představením vinařství Plenér a končí bottle battle mezi dvěma hořkými legendami: Jakamarus a Fernet Šitner.

Prague Bar Show: veletrh chlastu, nechlastu a profesionálních setkání

Epizoda se vrací k návštěvě Prague Bar Show, tedy akce pro profesionály z gastronomie, barů a alkoholového trhu. Jde o veletrh, kde se potkávají distributoři, značky, barmani, producenti i lidé, kteří hledají novinky do svých podniků.

Zajímavé je, že podle dojmu z epizody už na podobných akcích přibývá i nealkoholických produktů. Časy se mění a barová kultura už dávno není jen o tom, kdo nalije silnější drink. Stále víc se řeší alternativy, nízkoalkoholické možnosti, sodovky, toniky a komplexnější nabídka.

Přesto samozřejmě hlavní pozornost zůstala u alkoholu. Mezi zapamatovatelné momenty patřila například kombinace Absolut vodky a Tabasca nebo nová limetovo-bazalková Becherovka, která podle všeho může zajímavě fungovat jako twist v margaritě nebo jiných citrusových koktejlech.

Etnonacionalistická mixologie: když se negroni přestěhuje na sever

Jedním z hlavních témat epizody byla nová sekce zaměřená na české koktejlové balíčky a lokální drinky. Pracovní název? Etnonacionalistická mixologie. Název je samozřejmě nadsázka, ale myšlenka za ním je seriózní: ukázat, že české destiláty a likéry se dají používat nejen jako panák, ale i jako základ originálních koktejlů.

V epizodě vznikl drink inspirovaný negroni, ovšem postavený kompletně na lokálních produktech:

• Ananasovice z Raspenavy jako „tequila severu“,
• AKA Bitter ze Sudličky jako hořká složka,
• Wicherka z Raspenavy jako „vermut severu“.

Výsledek překvapil. Podle degustace šlo o drink, který byl nejen dobrý, ale možná dokonce lepší než klasické negroni. Minimálně lepší než varianta z řepného destilátu, kterou ochutnali na Prague Bar Show.

To je přesně důvod, proč má lokální mixologie smysl. Nejde jen o to nahradit italský nebo mexický produkt českým „protože lokální“. Jde o to vytvořit chuťově funkční drink, který má vlastní identitu.

Proč české koktejlové balíčky dávají smysl

Koktejlové balíčky mohou fungovat jako jednoduchá domácí kuchařka i jako inspirace pro bary. Spousta lidí by ráda míchala s českými produkty, ale neví, kde začít. A spousta podniků chce mít lokální drink, jenže nemá čas testovat desítky kombinací.

Právě proto je důležité ukazovat konkrétní recepty. Ne obecné proklamace o lokálnosti, ale funkční poměry, konkrétní lahve a jasnou chuťovou logiku.

Česká mixologie má velký potenciál. Máme ovocné destiláty, bylinné likéry, hořké aperitivy, vermutové alternativy, sekty, ovocné likéry i čím dál zajímavější whisky. Chybí jen větší odvaha používat je v drincích.

Garage22 a gin z raků: česká avantgarda v lahvi

Další výraznou částí epizody byly novinky od Garage 22. A tady se opět ukázalo, že tahle značka ráda stojí na hraně toho, co ještě čekáte od ginu.

První novinkou byl Račí Gin, vytvořený ve spolupráci s restaurací Rakin. Základ tvoří průtahový destilát z raků. Ano, čtete správně. Gin z raků.

Ve vůni připomíná krevetové lupínky, korýší skořápky a mořskou linku. V chuti se objevuje bylinná složka, kopr a citronová tráva. Není to gin, který by člověk automaticky nalil do klasického gin tonicu. Spíš jde o produkt pro kreativní gastronomii.

Ideální představa? Seafood Bloody Mary. Nebo drink párovaný s mořskými plody, ústřicemi, krevetami, langustami či ceviche. Rachi Gin není univerzální. Je specifický. A právě v tom je jeho síla.

Kiwi Gin: limitka s celerem

Druhou novinkou od Garage 22 byl Kiwi Gin, limitovaná edice s kiwi a celerem. Na rozdíl od raččího ginu jde o produkt, který zní na první dobrou přístupněji, ale pořád zůstává ve světě experimentálního ginu.

Kiwi dodává svěžest, kyselost a ovocnost, zatímco celer přidává zelenou, lehce slanou a zeleninovou linku. Právě takové kombinace ukazují, proč je Garage 22 považovaná za jednu z nejodvážnějších značek české ginové scény.

Nejde jen o další jalovcový destilát s hezkou etiketou. Jde o hledání nových chuťových prostorů.

Řepovice z Poněšic: červená řepa ve své nejlepší tekuté formě

Do portfolia se vrátila také Řepovice z Poněšic. A to je dobrá zpráva pro všechny, kdo pochopili, že zeleninové pálenky nejsou vtip, ale seriózní a fascinující kategorie.

Řepovice je destilát z červené řepy. Ne z cukrové řepy, jak je typické pro některé tradiční řepné destiláty, ale skutečně z červené řepy. Díky tomu má úplně jiný aromatický profil.

Ve vůni je jasně řepová, lehce zemitá, ale ne přehnaně. V chuti působí jemně, šťavnatě a překvapivě ovocně. Právě rozdíl mezi cukrovou a červenou řepou je zásadní. Cukrová řepa často dává spíš neutrálnější, lihovější základ, zatímco červená řepa přináší charakter.

Řepovice z Poněšic tak potvrzuje, že zeleninové destiláty mohou být stejně zajímavé jako ovocné pálenky. Jen vyžadují trochu odvahy od producenta i konzumenta.

Vinařství Plenér: naturální víno, biodiverzita a šťastný ryzlink

Velký prostor dostalo také vinařství Plenér, jehož portfolio se nově rozšířilo. Plenér je naturální vinařství, které zaujalo nejen chutí vín, ale i přístupem k vinici.

Vinařství pracuje s projektem pestrá vinice. To znamená snahu o biodiverzitu, výsadbu různých rostlin mezi vinicemi, podporu hmyzu a přirozenější fungování ekosystému. Smyslem je omezit zásahy, podpořit zdraví vinice a dělat víno, které není jen „naturální“ marketingově, ale skutečně způsobem vzniku.

Plenér získal ocenění Vinařství roku a také cenu za ekologický přístup. A podle degustace to nejsou ceny jen na poličku. Víno působí živě, čistě a velmi pitelně.

Ryzlink vlašský 2024: víno blízko moštu

V epizodě se ochutnával Ryzlink vlašský 2024. Popis? Svěží, citrusový, moštový, lehce jablečný, s příjemnou kyselinou a živým profilem. Padla i zmínka o ananasové lince, která připomíná šťavnatost čerstvého ovoce.

Nejde o nudné víno. Je to víno na slunce, na pití, na radost. Takové, které člověk nechce složitě analyzovat půl hodiny, ale zároveň má dost charakteru, aby ho bavilo.

V kontextu ceny kolem 300 Kč za lahev působí Plenér velmi silně. Naturální vína v podobné kvalitě se dnes často prodávají výrazně dráž, takže tady jde o poměr cena/výkon, který stojí za pozornost.

Skleněné okénko: proč na lahvi záleží

Epizoda si neodpustila ani odbočku ke sklu. Konkrétně ke značce Kefla, německé sklárně s obrovským portfoliem lahví. Možná to zní jako téma pro výrobce a ne pro běžné konzumenty, ale design lahve má v alkoholu větší význam, než se zdá.

Láhev totiž není jen obal. Je to první kontakt se značkou. U likérů, pálenek, sektů i whisky ovlivňuje vnímání produktu ještě předtím, než se nalije první sklenka.

Dobrá láhev dokáže podpořit příběh. Špatná ho dokáže zabít ještě v regálu.

Bottle battle: Jakamarus versus Fernet Šitner

Závěrečný bottle battle postavil proti sobě dvě hořkobylinné legendy: Jakamarus a Fernet Šitner.

Jakamarus: návrat pražské hořké klasiky

Jakamarus je hořkosladký bylinný likér s historickými kořeny. Vznikl v Praze v roce 1916, později se vyráběl v Těšeticích u Olomouce a v období socialismu byl široce známý. V 80. letech ale jeho výroba skončila.

Dnes je zpět, a to i s původně působící lahví a nostalgickým charakterem. Chuťově stojí na výrazné skořici, hřebíčku a sladší bylinné lince. Je to digestiv, který připomíná staré hospody, domácí lékárničku a dobu, kdy se „něco na žaludek“ nalévalo s naprostou samozřejmostí.

Silnou stránkou Jakamarusu je nostalgie. Lidé starší generace ho často znají a návrat téhle chuti v nich spouští vzpomínky. A to je u alkoholu velmi silná věc.

Fernet Šitner: návrat k opravdovému fernetu

Fernet Šitner je naopak pokus vrátit kategorii fernetů důstojnost. Podle epizody má být blízký tomu, jak fernet chutnal dříve, než se z mnoha průmyslových verzí stala především přestřeleně hořká, zlevněná a přemacerovaná záležitost.

Má 40 % alkoholu, suchý charakter, výraznou botanickou aromatiku a menší důraz na brutální hořkost. To je důležité. Fernet totiž historicky nemá být jen hořký trest. Má být komplexní bylinný likér s vrstvami chutí: lékořice, anýz, koření, citrusy, hořké byliny a další botanicals.

Právě suchost Fernetu Šitner ho dělá zajímavým pro mixologii. Cukr si barman může dodat podle potřeby, zatímco chuťový základ zůstává čistý a výrazný.

Kdo vyhrál?

Souboj zůstal krásně neuzavřený. Jakamarus vyhrává nostalgií, sladkostí a okamžitou přístupností. Fernet Šitner vyhrává suchostí, komplexitou a barovou použitelností.

Pokud chcete drink na grilovačku, Jakamarus s tonicem může být trefa. Pokud chcete hořký likér pro koktejly a suchý bylinný profil, Fernet Šitner dává obrovský smysl.

Nejlepší řešení? Ochutnat oba vedle sebe. Ideálně s tonicem. A ideálně bez toho, aby u toho někdo začal slibovat léčivé účinky.

Lokál, české panáky a Jiřák jako gastro epicentrum

V závěru epizody došlo i na nové odběratele a gastronomické postřehy. Zmíněn byl například Lokál Pod Stromovkou, který nově zařadil zázvorový likér z Galiye a ořechovku z Ullersdorfu.

To je přesně typ produktů, který do české hospody sedí. Po omáčce, výpeku, guláši nebo svíčkové si host nedá nutně koktejlový experiment. Ale dobrá ořechovka nebo zázvorový likér? To je digestiv, který dává kulturně i chuťově smysl.

Došlo i na debatu o Jiřího z Poděbrad jako rostoucí gastro lokalitě. Pokud se potvrdí fámy o dalším Lokálu v okolí, může se Jiřák stát ještě výraznějším pražským centrem jídla, piva, vína a dobrého pití.

Závěr: česká scéna je zvláštní, živá a čím dál zajímavější

Tahle epizoda ukazuje českou alkoholovou scénu v její plné pestrosti. Lokální negroni z ananasovice. Gin z raků. Řepovice z červené řepy. Naturální víno z pestré vinice. Návrat historického Jakamarusu. Fernet, který se snaží očistit jméno fernetů. A k tomu debata o lahvích, hospodách a pražském gastru.

Je to směs tradice, experimentu a lehkého šílenství. A právě proto stojí za to ji sledovat.

Protože jestli má česká gastronomie a barová kultura někam růst, nebude to jen kopírováním Itálie, Francie nebo Karibiku. Bude to tím, že vezme vlastní suroviny, vlastní historii a vlastní humor — a nalije je do sklenky.

Pití alkoholu je osobní zodpovědnost. Lihovárek ji bere vážně.