Plumerka, Yolo Challenge a české likéry: když se pálenka mění v popkulturní disciplínu

Česká destilatérská scéna má zvláštní dar: dokáže být technicky zajímavá, lokální, řemeslná — a zároveň úplně absurdní. V jedné epizodě Opití News se tak vedle sebe objevila elegantní švestkovo-rumová Plumerka, vanilkový likér z Podkrkonoší, debata o gastronomii, merger alkoholových gigantů a především Yolo Challenge, tedy pálenka s chilli papričkami používanými mimo jiné do pepřových sprejů.

Jinými slovy: začalo se skoro jako v magazínu o kvalitním pití a skončilo to jako survival show pro žaludek.

Plumerka z Raspenavy: likérové víno, které není víno

První velkou novinkou epizody byla Plumerka ze severočeské Raspenava Distillery. Už samotné složení naznačuje, že nepůjde o běžný produkt: švestková šťáva, rum, slivovice a datlový sirup.

Na papíře to zní trochu jako dezertní laboratorní kouzlo. Ve sklence ale vzniká nápoj, který se pohybuje někde mezi likérem, fortifikovaným vínem a koktejlovou surovinou. Má 20 % alkoholu a podle degustace působí jako zajímavá alternativa ke sladkým vermutům, likérovým vínům nebo dezertním vínům typu sherry či portské.

Nejvýraznější je linka sušeného ovoce, povidel, švestek a jemné rumové vanilkovosti. Datlový sirup dodává tělo a sladkost, ale zároveň nepůsobí jen jako cukrová berlička. Spíš vytváří most mezi švestkovou ovocností a rumovým základem.

Jak Plumerku pít?

Plumerka je zajímavá právě tím, že nemá jednu jedinou správnou roli. Dá se pít samotná, po panácích, na ledu nebo použít do koktejlů. V epizodě zaznělo, že by mohla fungovat jako náhrada sladkého červeného vermutu, likérového vína nebo sherry.

To otevírá dveře k celé řadě drinků. Plumerka může dobře fungovat v rumových koktejlech, v ovocných spritzech nebo jako dezertní digestiv. A vzhledem k ceně kolem 360 Kč za sedmičku jde o velmi atraktivní produkt i pro gastronomii.

Nejzajímavější na ní ale je, že stojí trochu mimo běžné kategorie. Není to klasický likér, není to vermut, není to víno a není to ani obyčejná slivovice. Je to prostě Plumerka. A to je v dnešní době docela silná pozice.

Yolo Challenge: pálenka, která nechce být kamarád

Druhou novinkou byla Yolo Challenge. A tady se dostáváme z elegantního světa povidel a datlí do oblasti, kde se alkohol potkává s bolestí, adrenalinem a špatnými rozhodnutími.

Yolo Challenge je 60% pálenka postavená na jablkovici a vínovici. Sama o sobě má být jemná a dobře vypálená. Jenže pak do ní někdo přidal sušené papričky Bhut Jolokia, známé také jako Ghost Pepper. Konkrétně 4 gramy na půl litru.

Výsledkem je produkt, který se nepije kvůli pohodě. Pije se kvůli výzvě. Kvůli videu. Kvůli momentu, kdy se člověk podívá do kamery, řekne „yolo“ a o několik sekund později začne přehodnocovat svůj vztah ke kapsaicinu.

Proč je Yolo Challenge vlastně chytrý produkt

Na první pohled je Yolo Challenge čirá blbost. Na druhý pohled je to pořád blbost, ale velmi dobře vymyšlená.

V době sociálních sítí totiž neprodává jen chuť. Prodává zážitek. A Yolo Challenge je zážitek koncentrovaný do jedné skleničky. Je to alkoholický ekvivalent chilli challenge, jen s českou pálenkou a výrazně větší šancí, že se ve tři ráno probudíte s existenciální otázkou.

V epizodě zaznělo několik možných využití: panák pro milovníky pálivého, kondiment do guláše, tekutá zbraň proti nudě, doplněk do kuchyně nebo očistný proces pro odvážné. Některá použití berme samozřejmě s humorem. Ale jedno je jisté: jako virální produkt má Yolo Challenge velmi silný potenciál.

Vanilka od Apikoru: jednoduchý likér pro hospody

Po Yolo Challenge přišla na řadu Vanilka od Apikoru. A to byl docela kontrast. Z pekelného chilli výbuchu se degustace přesunula k vanilkovému likéru, který míří hlavně do hospod a barů.

Vanilka je 30% likér složený z vody, lihu, cukru, macerátu vanilkového lusku a vanilkového aroma. Žádná mystika, žádná velká likérová věda. Spíš poctivě jednoduchý sladký panák.

Chuťově připomíná vanilkový termix, trochu vaječňák, trochu rumové aroma a trochu nostalgii na dezert po školním obědě. A právě v tom je její síla. Nehraje si na prémiovou kontemplaci. Je to likér, který má být srozumitelný, dostupný a zábavný.

Apikor: podkrkonošská likérka, která umí levné věci dělat dobře

Apikor je menší likérka z Podkrkonoší. V epizodě se o ní mluvilo jako o trochu přehlíženém producentovi, který si zaslouží víc pozornosti. Ne proto, že by dělal luxusní likéry za prémiové ceny, ale právě naopak: protože v nižší cenové kategorii dokáže nabídnout poctivé a funkční produkty.

To není samozřejmost. Levné likéry jsou často teritorium umělých aromat, ostrého alkoholu a cukru, který se snaží zakrýt úplně všechno. Apikor ale podle epizody zvládá dělat věci, které jsou jednoduché, ale použitelné.

Mezi klíčové produkty patří:

• višňovka,
• chilli višňovka,
• Švejkova kontušovka,
• vanilkový likér.

Právě višňovky se v gastronomii ukazují jako velmi silné. Jsou levné na panáka, chuťově výrazné a dobře pochopitelné pro hosty. To je kombinace, kterou běžný provoz miluje.

Višňovka s colou: etnonacionalistická mixologie v praxi

Jedním z nejpřekvapivějších momentů epizody byla višňovka s colou. Na papíře to zní jako drink, který vznikl omylem na studentském bytě. Ve skutečnosti to podle degustace fungovalo až nečekaně dobře.

Výsledek byl popsán jako sherry cola na steroidech. Višňová ovocnost, sladkost, kyselost a cola dohromady vytvořily jednoduchý, levný a velmi pitelný drink. Navíc s velmi dobrou ekonomikou pro gastronomii.

Pokud velký panák višňovky vychází zhruba na dvacet korun v nákladu a doplní se colou, vzniká nápoj, který může být zábavný, nízkoalkoholický a pořád dostatečně výrazný. Přesně ten typ jednoduchého drinku, který nepotřebuje barmanský manifest, aby fungoval.

Low ABV, mladí hosté a proč hospody chtějí chutě jako vanilka

Zajímavá byla i debata o tom, co dnes chtějí mladší hosté. Zmíněna byla pražská Čtyřka na Národní, kde podle epizody dobře fungují sladší, hravější a nižší alkoholické produkty. Vanilka, marshmallow, višně, chilli višně — tedy chutě, které jsou přístupné, výrazné a sociálně pitelné.

To zapadá do širšího trendu low ABV. Mladší generace často nechce jen tvrdý panák. Chce chuť, zážitek, něco sdíletelného a ideálně něco, co se dá pít delší dobu bez okamžitého vyřazení z provozu.

Pro české likérky je to velká příležitost. Pokud dokážou nabídnout produkty, které jsou cenově dostupné, chuťově čitelné a zároveň kvalitnější než běžný masový sortiment, mohou se dostat do podniků mnohem snáz než prémiové destiláty.

Český alkohol v gastronomii roste

Epizoda se dotkla i prvního kvartálu Lihovárku a růstu v gastronomii. Důležité není jen to, že se daří prodávat víc. Zajímavější je, kam se české destiláty dostávají.

Zatímco dřív šlo hlavně o prémiové restaurace, dnes se přidávají bary, kluby, beer gardeny, stánky a podniky s mladším publikem. To je zásadní posun.

Kvalitní český alkohol se totiž nemusí prodávat jen ve fine diningu. Může fungovat i u vody, na stánku, v pivním baru nebo v klubu. Pokud má host možnost dát si dobrou hruškovici, višňovku nebo lokální sekt místo anonymního panáka, často po ní sáhne.

A právě tady se mění celý trh. Nabídka formuje poptávku. Když podnik nabízí jen unifikovanou kořalku, nikdo k němu nebude chodit kvůli kořalce. Když ale nabídne něco specifického, lidé si na to mohou vytvořit návyk.

Od fine diningu ke stánku: kvalita nemusí být drahá

Jedna z nejdůležitějších myšlenek epizody zní jednoduše: kvalitní alkohol nemusí být automaticky drahý. To je velmi důležité pro gastronomii.

Mnoho provozovatelů má pocit, že české řemeslné produkty jsou vhodné jen do dražších restaurací. Jenže to platí jen částečně. Vedle prémiových destilátů existují i dostupné likéry, giny, sekty nebo pálenky, které dávají smysl i v běžném provozu.

Právě Apikor, višňovka s colou nebo dostupnější české likéry ukazují, že lokální alkohol nemusí být elitářská disciplína. Může být prostě dobrý, zábavný a ekonomicky funkční.

Brown-Forman, Pernod Ricard a svět, kde už nejde o pití

V epizodě se objevilo i krátké investičně-analytické okénko o možném spojení velkých alkoholových skupin Brown-Forman a Pernod Ricard. Nešlo o detailní byznysovou analýzu, spíš o povzdech nad tím, jak vzdálený je svět nadnárodních alkoholových korporací od reálného řemesla.

Velké akvizice, slučování portfolií, antimonopolní omezení, prodeje značek a finanční strategie jsou úplně jiná hra než práce malého lihovaru nebo likérky.

V takovém světě už často nejde o to, kdo co pije. Jde o značky, tržní podíly, daňové struktury a finanční optimalizaci. Alkohol se z nápoje mění v položku na powerpointovém slidu.

A právě proto má smysl sledovat malé producenty. U nich je totiž pořád jasné, kdo produkt vymyslel, kdo ho vyrobil a proč chutná právě takhle.

Goldcock na obzoru: česká whisky jako další gastro téma

Ke konci epizody se krátce naznačily i chystané akce na českou whisky Goldcock. Podrobnosti měly přijít v dalším díle, ale už tady bylo jasné, že půjde hlavně o nabídky pro gastronomii.

To zapadá do širšího trendu: česká whisky se postupně stává normální součástí nabídky. Už to není rarita pro whisky geeky. Je to kategorie, která může fungovat v barech, restauracích i běžných podnicích.

A pokud se podaří dobře nastavit cenu a komunikaci, může být česká whisky jedním z dalších kroků, jak dostat lokální alkohol do mainstreamu.

Závěr: české pití je čím dál odvážnější

Tahle epizoda byla krásnou ukázkou toho, kam se český alkohol posouvá. Na jedné straně sofistikovaná Plumerka z Raspenavy. Na druhé straně šílená Yolo Challenge. Mezi tím Apikor, višňovka s colou, vanilkový likér, low ABV trendy a růst českých produktů v gastronomii.

Česká destilatérská scéna už není jen o tom, kdo vypálí čistější slivovici. Je o nápadech, kategoriích, které ještě nemají jméno, a produktech, které se nebojí být trochu drzé.

A to je dobře. Protože alkoholová kultura bez odvahy by byla jen regál. A regál, jak víme, ještě nikdy nikoho nerozesmál, nerozbrečel ani neposlal ve tři ráno na záchod.

Pití alkoholu je osobní zodpovědnost. Lihovárek ji bere vážně.