Bottle Battle #23 Šitner Slivovice vs. Vizovická slivovice 2024

Přepis z videa:

Takže Bottle Battle: Šitner slivovice versus vizovická slivovice. Jakub vymyslel, že dáme proti sobě největší slivovicové hráče, což je bezesporu Rudolf Jelínek a Zámecký lihovar Blatná. Blatenskou slivovici známe dobře a Šitnerova slivovice je trochu jiná, ale každopádně jdeme na to.

Já samozřejmě reprezentuju našeho největšího a nejhistoričtějšího výrobce, světově největšího výrobce ovocných destilátů Rudolfa Jelínka, a jeho nejprémiovější řadu, která vzniká striktně z ovoce z českých, vlastních sadů. V tomhle případě je to velmi zajímavá slivovice, protože je macerovaná na sušených švestkách. Je to vlastně krásná, jemná padesátiprocentní slivovice. Napiju se. Ty sušené švestky dávají krásnou lehkou sladkost a lehce zoxidovanou chuť sušených švestek. Mě to hrozně baví. Přijde mi nenáročná, ale přitom chuťově intenzivní a komplexní. Díky lehké sladkosti je opravdu snadno přístupná.

Tak já teď jdu pokořit Šitnerovu. Oproti blatenské a vizovické slivovici má Šitnerova „pouhých“ 45 % alkoholu. Myslím si, že na vůni jí to hrozně pomáhá. Ve vůni nevíte o žádné pecce, taninu a podobných věcech. Je to medově švestkové, fakt hrozně ovocné, obrovsky ovocné, až sladké. Povidýlka. Chuť je nádherná. Z hlediska degustátora má trochu nedostatek: krátkou dochuť. Chuť je plná, ale rychle zmizí. Zůstane trochu povidlové švestkovosti na jazyku.

Úroveň pitelnosti je ale nesmyslná. Podle mě je to slivovice primárně udělaná pro hospodu nebo párty s kamarády. Není to slivovice, nad kterou bych chtěl dlouze dumat. Prostě ji krásně naklopíš. Takže tady máte jednoduchou, nenáročnou slivovici na párty a tady komplexní. – Ty jsi o ní ale říkal, že je jednoduchá a přístupná. – Jo. – Blábolíš jak politik, asi tím, že se blíží volby. – Jo, už se momentálně připravuju na hádky v hospodě.

Já už jsem se hádal se starostou. – S jakým starostou? – Tady. Byl jsem na Ohrada Foodfestu a napsal jsem mu, ať mi přijde něco vysvětlit. – A co jsi chtěl vysvětlit? – Proč je sportovní hřiště při základní škole obehnané ostnatým drátem. Prý proto, aby tam děti nemohly hrát. Does it make sense? Česko. Doufám, že se tady v naší městské části bude volit jinak než předchozích dvacet let. Já jsem vlastně v dospělém životě nezažil jiného starostu.

Ale tahle slivovice je výborná. Fakt krásná, čistá, jen lehce taninová, příjemná a pitelná. Na 45 % má krásně schovaný alkohol. Jsou to vlastně extrémně odlišné záležitosti, ta odlišnost je neuvěřitelná. Tahle se sušenou švestkou vám po napití úplně tahá vodu z pusy. To přispívá k její perzistenci, opravdu ji cítíte. Sladkost ji posouvá k viskóznímu projevu, kdy trvá, než ji vůbec ze jazyka vysliníte. Trochu na něm zůstává přilepená.

Ta švestka je ale chuťově super. Dává opravdu švestkový, trochu dřevitý a navinulý pocit. Nevím, jestli to pálí s peckou nebo jestli jsou ty sušené švestky usušené i s peckou. Je to možné a podle chuťového profilu bych se tomu nedivil. Je to neskutečně plné. Přitom to není tak sladké, jak se může zdát. Není to likér, to určitě ne. Jde spíš o to, že u slivovice jste zvyklí na úplnou suchost, zatímco tady už opravdu cítíte viskozitu nápoje. Je to jiný pocit a vyvolává ho právě ten sušený prvek švestky.

Můj vítěz je jasný. – A co tvůj? – Mě asi víc baví vizovická. Nejenom kvůli tomu, že jsem si ji vylosoval nebo vybral. Slivovice obecně není nápoj, kterému úplně holduju. Švestka mi někdy přijde trochu tvrdší a radši si dám hruškovici, višňovici nebo kdoulovici. V tomhle případě ale sladkost zážitek vyhlazuje a pije se mi to snáz.

Mně to naopak přijde víc přemýšlivé, takové gaučové. – Je to gaučovka. Ale obě jsou teda skvělé. Tuhle budeš pít samotný, tuhle s kamarády. Klasicky je dáme do takového lehce zvýhodněného balíčku a vy se rozhodněte sami.