Přepis z videa:

Ahoj, tady Kuba. Zdravím vás z Lihovárku. Z dnešní chvilky lihové poezie bude báseň věnovaná pálence z Palírny Radlík. Konkrétně této krásné kdoulovici, která patří mezi opravdu netradiční destiláty.

Kdoule není ovoce, které by člověk běžně nacházel na každé zahradě. Tahle kdoulovice navíc získala stříbrnou medaili v soutěži Pálenka roku. Kdoule jsou zajímavé tím, že se prakticky nejí syrové. Plody jsou tvrdé, sklízí se velmi pozdě na podzim a v plné zralosti intenzivně voní.

Ovoce připomíná vrásčitou chlupatou hrušku. Jakmile dozraje, zežloutne a získá mimořádně výrazné aroma. Díky své tvrdosti dlouho vydrží a tradičně se využívá hlavně na marmelády a pálenky. Podle Kuby by ale byla škoda nechat takové ovoce skončit jen v marmeládě.

Kdoulovice je podle něj naprosto jedinečný destilát. Jakmile ji jednou člověk pozná, pozná ji i za mnoho let. Prakticky neexistuje jiná pálenka, která by se jí výrazně podobala. Pokud by člověk chtěl hledat nějaké srovnání, najde jemné hruškové tóny a lehký citrusový dozvuk.

Je vidět, že jde o destilát, který má opravdu rád, a právě proto bývá ke kdoulovicím často velmi kritický. Tady ale důvod ke kritice nenašel. Naopak. Označuje ji za nádhernou.

Pálenka má 43 % alkoholu. Podle něj není potřeba hnát podobně aromatické destiláty do vyšších procent. Důležitá je chuť, nikoliv síla. Kdoule nabízí tolik aromatiky a plnosti, že vyšší obsah alkoholu by byl zbytečný.

Nejde o destilát, kterého člověk vypije dvě lahve za večer. Chuť je natolik intenzivní a plná, že si ji člověk vychutnává postupně. Přesto láká k dalšímu napití a několik skleniček zmizí překvapivě snadno.

Kdoule byla v řecké mytologii spojována s Herkulovým srdcem. Ať už je na tom cokoli pravdy, jedno je jisté. Tohle ovoce je plné charakteru a tahle kdoulovice to dokonale přenáší do sklenky. Tak na zdraví.